Aktuálně:
aktuality
sport
počasí
Kultura:
kina
divadla
koncerty
kluby
výstavy
Informace:
ubytování
kdy kam
tipy
MHD
rozcestník
restaurace
kraj
památky
fotoreportáže
astrologie
Historie:
historie
náměstí
radnice
zámek
n. Republiky
třída Míru
Kunětická h
výstava sportu
MHD
trolejbusy
revoluce
parforsní hony
budoucnost
výstava
drážky
Ostatní:
Víte že?
Včera
|
Rubrika je připravena ve spolupráci s Klubem přátel Pardubicka.
Česká hospoda
Blízkost nádraží využívala i řada restaurací a hospod. Rozvoj města pokračoval přes železniční trať do čtvrti "Na Skřivánku", jež postupně ztrácela svůj předměstský polovenkovský charakter. Nevadily tomu ani spuštěné "šraňky" s věčně posunovanými lokomotivami. Na rohu ulice Chrudimské (dnes třída Jana Palacha) a Milheimovy byl postaven hostinec, dříve nazývaný "U nádraží", později po výstavbě železničního podjezdu "U podjezdu". Sloužíval nejen občanům Skřivánku, ale i železničářům a cestujícím. V období po roce 1948 hostinec nabízel i jídla z koňského masa, proto dostal neoficiální název KONIBAR. Po roce 1989 tu pak byla založena Česká hospoda podnikatelem Z. Kučerou. Nabízí svým hostům Staropramen a českou kuchyni, občas i večery s harmonikou. Vývěsní štít nahrazuje České hospodě výrazná maketa pivní sklenice s pěnou.
U Vojtěchů
V první polovině 20. století byla Studánka samostatnou obcí, jež žila svým společenským a kulturním životem. Bály, ochotnická představení, spolkové schůze i obecní porady se odehrávaly v místním hostinci Jana Virta, který tu v zimě 1919 uspořádal první poválečný maškarní ples. Roku 1924 koupil hostinec od svého švagra J. Virta studánecký rodák František Vojtěch, úředník pardubické pobočky banky Slávie. V roce 1931 nechal hostinec přestavět do dnešní podoby stavitelem Brodcem
z Lázní Bohdanče. F. Vojtěch jako živnostník podporoval ve Studánce volejbalový i hokejový klub. Sál u Vojtěchů využíval i nadále místní ochotnický divadelní soubor. Za národně socialistickou stranu byl zvolen koncem 30. let studáneckým starostou, jímž byl celou druhou světovou válku. Vedení hostince přenechal své ženě Anně a sám se věnoval správě obce. Ze spolkové místnosti hostince vytvořil obecní úřad. Jako starosta Studánky zajistil vydláždění silnic v obci. Na konci války zabrali velký sál hostince Němci, po nich pak Rusové. Bylo třeba velký sál opravit. Vojtěchovi provozovali za hostincem i zahradní restauraci, kde vystupovali se svými představeními místní ochotníci. F. Vojtěch zemřel roku 1949, podnik nadále vedla jeho žena, a to až do znárodnění r. 1959. Paní Vojtěchová byla vedoucí provozovny Restaurací a jídelen ještě celá 60. léta. Ve velkém sále byl od roku 1950 sklad obilí, pak ubytovna Synthesie Semtín. Roku 1991 podnik restituovali vnuci F. Vojtěcha Petr a Pavel, kteří ho zrekonstruovali, sál byl však pronajat na sklad obchodní firmě. Hostinec dnes poskytuje opět kvalitní pohostinství,
kam jezdí na obědy lidé doslova z celých Pardubic.
Hotel Veselka
Na hlavní křižovatce Pardubic stával až do 26. srpna 1972 známý hotel "Veselka". Dům vznikl ze tří gruntů, jejichž společným majitelem byl v letech 1651 - 60 Jan Kopecký ml., který však po požáru r. 1639 podědil jen spáleniště. To bylo prodáno roku 1660 sirotčímu písaři Janu Žehunskému, který roku 1674 postoupil tři spojené grunty kováři Jiřímu Procházkovi a jeho ženě Marii. Ovdovělá Marie pak roku 1684 odevzdala dědictví svému novému muži Kryštofu Justovi, jenž tu zbudoval "dům hostinský jménem Veselku", zájezdní formanskou hospodu. Veselka bývala přízemní budovou se dvorem a stájemi. Vystřídalo se tu několik majitelů. Od roku 1802 více než 100 let byla Veselka majetkem známé rodiny Kašparů. První z nich - František - utrpěl škody na budově dvěma požáry - roku 1803 (stáje) a 1835 (požár z 26.března byl dokonce ohlášen paličským listem, byl založen ve stodole za Veselkou a zachvátil kromě hostince i všechny dřevěné domy na východ až k tzv. Kopečku a na sever až k tzv. Hrádku). Obnovená hospoda měla již přistavené první patro a v něm sál. Dědicem F.Kašpara byl jeho syn Jan (1842 - 74), který v letech 1857 - 58 vystavěl rohový sál ODEON. Za Jana Kašpara se Veselka stala hotelem a v podstatě střediskem pardubického kulturního života. Byly tu pořádány koncerty, bankety, vlastenecké schůze, přednášky cestovatelů, plesy husarského pluku i první divadelní představení. 20.dubna 1873 tu měl klavírní koncert český hudební klasik Bedřich Smetana, 15. ledna 1892 tu před svým odjezdem do Ameriky vystoupil Antonín Dvořák. Od roku 1914 do roku 1917 patřila Veselka Ing. Janu Kašparovi (1883 -1927), prvnímu českému aviatikovi, a jeho sestře Marii.
V roce 1917 koupil hotel Josef Košfál, který roku 1925 přistavěl nad sál ODEON dvě poschodí. Hotel měl v jeho době 110 pokojů, klubovní místnosti, kavárnu, hernu a biliárový sál. V jeho sousedství bylo postaveno roku 1915 kino "Imperiál" (později nazvané Oko, jež tu působilo do roku 1961). Roku 1930 byl v hotelu ubytován při své návštěvě města (21. července, den před svatbou dcery min.předsedy Udržala) president T.G. Masaryk. Syn hoteliéra J. Košfála Arnošt (zvaný Erna) převzal hotel roku 1939. Ve zdejší vinárně zaměstnal jako číšníka Josefa Valčíka, člena paraskupiny SILVER A, který tu odposlouchával důvěrné rozhovory přiopilých členů pardubického gestapa. Za heydrichiády byl Arnošt Košfál 2. července 1942 popraven na Zámečku. Vedení jeho hotelu přešlo do německých rukou, roku 1945 do národní správy a pak byl hotel znárodněn. V roce 1950 byly zrušeny hotelové pokoje a přeměněny na kanceláře, v přízemí budovy zůstaly jídelna, kavárna, bufet a vinárna, v prvním poschodí svatební síň s klubovnou. V tomto stavu a podobě znali Pardubáci svou Veselku až do výše zmíněného roku 1972, kdy byla budova po 288 letech své existence odstřelena. Pozemek, na němž Veselka stávala, je
však dodnes nevyužit...
U České koruny
Dnes již zaniklý hostinec byl postaven v první polovině 19. století v těsném sousedství Zelené brány. Hostinec byl dvoupatrový, sál s jevištěm byl v prvním poschodí. Ten byl však již roku 1853 (prý z bezpečnostních důvodů) uzavřen a přeměněn na byty. Kratší dobu tu prý bývalo i důstojnické kasino, snad pro blízkost jezdeckých kasáren stojících na břehu tzv. Městské řeky. Hostinec po roce 1873 omezený na výčep ustoupil roku 1925 novostavbě Anglo-československé banky. Do roku 1923 byla poslední majitelkou Eleonora Drahorádová.
V domě se roku 1900 narodil spisovatel a právník JUDr. Karel Krpata, dramatik a vlastivědný pracovník.
Na kopečku
Po třicetileté válce byly rozvezeny obranné šance proti nepřátelům. Místo, kde do roku 1924 stával hostinec "Na Kopečku" na rohu dnešní třídy Míru a Jindříšské ulice,
však zůstalo vyvýšeninou. Roku 1660 byl na zbořeništi postaven domek, který byl po roce 1684 upraven na hospodu s velkou a malou šenkovnou. Pomístní jméno Kopeček se tu udržovalo tradicí a ústním podáním jako vzpomínka na bývalé šance. V letech 1892 - 1909 byl majitelem kníže pán František Josef z Auerspergu, který hostinec pronajímal. Sedávalo se i na zahradě, kam se vcházelo z Jindřišské ulice.
V roce 1911 zakoupilo hostinec královéhradecké právovárečné měšťanstvo. Roku 1923 pak byl hostinec zbourán a stavitel V. Hořeňovský tu postavil palácový dům. Restaurační místnosti zůstaly v suterénu, podle vzpomínek tiskaře J. Čížka tu za nacistické okupace šenkovali bratři Mozgové. Nápis na rohu budovy hlásal: "Zde slulo Na Kopečku na paměf citadely, jež chránila Pardubice". Po druhé světové válce byly restaurační místnosti využívány jako studentská menza, dnes jsou zde vietnamské prodejní trhy.
Kasino
V domě čp. 59 na Třídě Míru (vedle prodejny Hrubý) bývalo v letech 1841 - 1913 šlechtické kasino. Dům původně patřící Johannu Wolfu Kurtovi baronu von Heldenreich ze Saska se roku 1840 stal majetkem Franze de Paula Joachima Josepha prinze von und zu Liechtenstein Při vzniku Parforsní společnosti, která pořádala podzimní štvanice na jelena, založil její mastr Lichtenštejn ve svém domě šlechtické kasino, kde se stravovala i ubytovávala šlechta účastnící se honů. První štvanice začaly 15. září 1841 a trvaly až do 6. prosince 1913, kdy je přerušila válka. V roce 1918 byla prodána budova kasina firmě bratří Smolků, která ji zcela přestavěla - na byty a obchody v přízemí.
U jezírka
Po zahájení Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu v květnu 1931 byla v nově založených Tyršových sadech otevřena i známá letní kavárna U jezírka. Projektantem byl arch. Karel Řepa. V době konání výstavy (do října 1931) před ní hrával denně taneční orchestr a na parketu se tančilo. Kavárna se stala velmi
populárním místem setkání pardubické mládeže. Nájemcem zde býval Alois Rydlo. bývalý vrchní číšník vinárny v GRANDU. "U jezírka" začínala hrát řada později populárních místních orchestrů (např. Kmoníčkův a Bártův). Areál dovoloval po úpravách zábavu až pro 600 lidí. V 60. letech 20. století došlo však bohužel k demolici objektu pro jeho havarijní stav. Jen jezírko zarostlé rákosím nám dnes lokalizuje místa zašlých dějů. studentských lásek a zajímavých lidských osudů ...
U Zlaté koule
Na Bělobranském náměstí stojí vedle nové budovy Státního okresního archivu dům zvaný "U zlaté koule". Ve štítě má dodnes zazděnou pozlacenou kouli údajně z pruských válek. V letech 1834 - 36 byla již hospoda kamenná. Kdy se transformovala do podoby dnešního hostince, těžko zjistit. Víme jen z údajů prof. J. Sakaře, že v období 1879 - 97 byli majiteli Marie a Ferdinand Chomrákovi, rodiče průkopníka cyklistiky a majitele první autoškoly v c.k. mocnářství Vincence Chomráka, narozeného r. 1871.
Odpoledne sem hosté chodili hrát kulečník, večer docházeli na
pivo. Provoz byl "U zlaté koule" i po dobu nacistické okupace a v prvních letech po r. 1945. Po roce 1948 sloužil objekt jako závodní kuchyně a jídelna n.p. Mlýny a těstárny Pardubice. Po roce 1989 slouží budova Státnímu památkovému ústavu v Pardubicích a jeho oddělením - provoznímu a archeologickému.
Bavory
V Palackého třídě v místě bývalých jezdeckých kasáren stával na pozemku tzv. Klášterského dvora minoritů hostinec Bavory, který v letech 1844 - 51 patřil
Kateřině Skoupé. Při stavbě kasáren koncem 19.století byl však zbořen.
Bubeneč
Tento pojem ze starých Pardubic dnes skoro v našem městě již nikdo nezná. Název dříve odpovídal komplexu tří budov, z nichž jedna sloužívala jako hostinec.
Býval tu velký sál, kde se hrávalo kvalitní loutkové divadlo pro děti a pořádaly taneční zábavy. Budova zaujímala téměř celou šířku mezi Pernerovou ulicí a ulicí Sladkovského, ale svým průčelím a vchodem byla obrácena k jihu. Její severní fronta byla nasměrována do dnešní Sukovy třídy k dnešní Duhové Aréně. Bubeneč ustoupil po roce 1945 asanaci a výstavbě nových obytných domů.
Mexiko
V Palackého třídě v blízkosti staré Prokopovy strojírny stával hostinec Mexiko, rázovitá hospoda továrních dělníků a slabších sociálních vrstev. Název byl snad narážkou na angažmá habsburského rodu v mexické občanské válce. Hostinec ustoupil výstavbě Palackého třídy, k jeho názvu se však hlásí internetová kavárna v ul. K Polabinám.
hotel Bouček
V Havlíčkově ulici čp. 841 stojí vedle Frančíkova domu (dnešní Základní umělecké školy) objekt hotelu Bouček, původně od roku 1910 hotelu Urban. V klasickém průvodci Pardubicemi od řídícího učitele Františka K. Potěšila, vydaném roku 1926, nabízel hotel Urban v inzertní části průvodce "levné pokoje, domácí kuchyni, výborná piva a nejkrásnější polohu". Hotel byl vůbec první budovou postaveno u v Havlíčkově ulici, V suterénu měl hotel Bouček taneční bar nazvaný "Na palubě", kde obsluhovaly bardámy. Po roce 1945 byl hotel zrušen a postupně se v něm vystřídaly komunistické bezpečnostní složky ( tzv. Sbor národní bezpečnosti) a později Lidová škola umění (LŠU). V současnosti je v budově s úplně novou fasádou, nic už nepřipomínající bývalý hotel, sídlo mnoha obchodních firem (např. zákaznické středisko a servis kabelové televize) a ve dvoře působí avantgardní divadelní scéna EXIL.
|
